Ahoj Jirko! Teprve teď jsem se dostala k tomu, že jsem si přečetla tvou knížku a míním ti tedy vyjevit své dojmy. Bude se to trochu lišit i nelišit od reakcí lidí knihou dotknutých, které jsou její součástí. Já jsem s tebou tu dobu neprožila, jsem tvá kamarádkas z doby Auvajs, Mejlo, a pak se scházíme až zase od r.2004.Takže jsem vlastně normálnější čtenář. Hodně mě bavil a zajímal začátek, tvůj příběh ještě než jsi do souboru přišel. Že jsi byl u Vycpálkovců, mě vzhledem k tvému předchozímu životu, spojeném s úplně jinou muzikou, dost šokovalo. U Vycpálkovců , to byl žánr tehdejším režimem podporovaný, protože neskýtal žádná politická úskalí , a ti, kteří tomu propadli, měli prostě štěstí, že se tomu mohli bez nesmyslných omezení věnovat, i když nepochybuji o tom, že na zájezdech jste s sebou fízly měli. Přečetla jsem to s chutí a s obdivem k tvé práci i nadání. Tvé slovní příměry a obraty jsou fajn. Někde jsem měla trochu problémy s orientací v čase, když jsi něco avizoval nebo se k něčemu vracel. A kdybych nevěděla, že jsi naživu, myslela bych si,že už jsi musel zajít na cirhózu jater. Ovšem zároveň to nebudilo dojem, že jste jenom chlastali. Bez soustavné práce by ta vystoupení nemohla vzniknout, to je snad každýmu jasný. Takže obavy tvých kolegů, či spíše kolegyň, že normální čtenář nabyde dojmu, že jste jenom chlastali, jsou neopodstatněné. Vypovídá to spíš o tobě, a to i v jiných věcech. To, že je to tvůj pohled na dění a lidi, je jasné a ne že když o někom mluvíš nelichotivě, že by to zrovna musel být naprostý záporák. Jako příklad: Když vás někdo vyžene z kostymérny, kde mj. hulíte, tak to chápu a p. Rychtu neodsuzuju (měl za to zodpovědnost, že to neshoří), i když tvá nelibost je přirozená. Normální konflikt zájmů. Paní Rejškové můžeš vyřídit, že to, co ona a její muž do souboru vložili, je z tvém knihy jasné (i bez tvého shrnutí v konci knihy ) a já tvé dílo beru jako oslavu jejich práce a neutuchajícího fandovství. Vyplývá z toho i to, žes musel být postavou v jejich očích lehce kontroverzní, ale určitě vědí, že bez tebe by tam bylo méně "koření". Samostatnou kapitolou je "souložení kostlivců".Když jsem to četla, brala jsem to jako příměr, vidinu, náhled do tvých niterných myšlenek (to se cení) a normálně bych se o tom vůbec nezmiňovala. Pak se to rozmazávalo v těch reakcích ostatních a pouze proto se o tom zmiňuju. To, že jsou tam jména, čtenáři vůbec nevadí. Pro čtenáře jako jsem já, je to jedno a kdyby byla jména změněněná, tak pro mě je to stejné a zasvěcení stejně vědí, o koho jde. To jen ti dotyční to berou jinak. A ještě o jedné věci se chci s potěšením zmínit. V "posledním slovu" p. Pfeffer píše :"Ondro, Ondro, tak nechej toho!,to mi žádná ze Zuzan nikdy neřekla". Ó jaká esence ješitnosti. Tím podepsal naprosto jasně, co tam o něm ke konci naznačuješ. Člověk by si zase mohl myslet, že jde jen o tvoje osobní vidění jeho figury, ale takhle to tomu dává objektivní pravdivost. Smála jsem se nahlas, když jsem to četla. A vlastně ještě něco: Máš skvělou a báječnou ženu, pro mě je to taky o ní. Kdybys nevěděl, jak to myslím, tak se jí zeptej, ona to ví . (Ale však ty taky.) Děkuju ti za pěkné počtení a v únoru o tom jistě ještě pokecáme. Čau, Odvárko, ty bejku! Jarmila